DAGMAR (76), CHANEL
Legendární parfém, který pro Gabirelle Chanel zkomponoval francouzsko-ruský chemik a parfémář Ernest Beaux, se poprvé rozvoněl před sto lety. Příběh vyrytý do skla a do 100 let s Chanel No°5 “Pětka slaví stovku” v Euro Esence. Při této příležitosti jsme nechali zavzpomínat na první léta s Chanel No°5 paní Dagmar (73).
Text: Petr Jansa, Foto: Petr Karšulín, Flakon: Eliška Monsportová
Když jsem přemýšlel, jak vzdát nejslavnější vůni od značky Chanel hold, dlouho jsem nemohl přijít na nic originálního. Jak by se dal flakón jedné z neprodávanějších vůní v historii originálně nafotit? Co nového a neotřelého bych o obsahu flakónu mohl napsat? Neměl bych se soustředit na čísla a původní počet vonných ingrediencí? Co když lidé nevědí, že jeho první tváří byla sama Gabrielle Chanel a že první inzerát na vůni označenou číslem pět uveřejnila v časopise Harper’s Bazaar v roce 1937? Nebo že by nevěděli, kdo ulehal oděn jen do jeho vůně? Kdo byl jediným mužem v historii, který se stal jeho ambasadorem? Nakonec jsem si uvědomil, že o tak slavné vůni nenajdu nic, co by člověku neprozradil Google. Až na jednu věc – osobní příběh někoho, komu se vzpomínky s vůní spojené nesmazatelně vryly do paměti.
Proto jsem se rozhodl spojit síly s českou designérkou Lenkou Záhorkovou, která stojí za sociálně-uměleckým projektem Tak to bylo. Lenka v jeho rámci spolupracuje se seniory, které vybízí k ilustrování jejich životních příběhů. Obrázky a psané slovo pak přenáší na porcelán, který se dědí z generace na generaci a slouží tak k uchování vzpomínek. Flakón, který během stoleté historie změnil podobu už mnohokrát, byl však vždy vyroben ze skla, nikdy z porcelánu. Proto jsme s návrhem spolupráce oslovili další kreativní duši, milovnici skla a uměleckou rytkyni Elišku Monsportovou. Ta na zadní stranu skleněného flakónu vyryla jedinečný motiv plný květů, z jejichž esence se Chanel číslo pět skládá. Na přední stranu flakónu pak vypískovala část příběhu spojeného s tímto parfémem, který pro nás sepsala paní Dagmar (73).
„Když jsem přicházela do puberty, líbily se mi parfémy „živé květy“. Maminka mi tehdy řekla, že slušná dívka a dáma takové vulgární vůně nepoužívá. Ona sama používala Chanel N°5, ale nosila ho jen na společenské události, nebo když se vdávala. Byl totiž velmi vzácný a v Československu se neprodával. Maminka si ho koupila v Paříži na Světové výstavě v roceKdyž byl flakón prázdný, vložila ho otevřený do jejího krásného hedvábného dessous. Já jsem začala s kosmetikou pozvolna až kdy jsem začala chodit do tanečních. Dříve to nepřicházelo v úvahu. Používala jsem velmi světlou rtěnku – absolutní hit byla ta „neslíbatelná“. Na oči byly modré stíny, na řasy kleštičky a olejíček. Jako make-up se používal tzv. Maurský krém – byl béžový a hrozně se leskl. Na hlavách jsme si nechaly dělat komplikované drdoly, na které se sypaly rozdrcené vánoční ozdoby. Fixkou jsme na ně pak foukaly rozředěnou klovatinu. Tu jsme používaly také jako lak na vlasy. Šaty mi šila babička z maminčiných plesových šatů. Měla jsem kupříkladu světle tyrkysové šifonové šaty, nebo červené saténové šaty se spoustou malých saténem potažených knoflíčků. Přes ně jsme nosila maminčin večerní kabát, jehož podšívka byla ze stejného červeného saténu jako šaty. Jó, to byly časy, kdy jsme do baru a do divadla chodily v dlouhých šatech. A ty krásné klobouky. Zlaté časy, kdy to nestálo za nic. Samozřejmě je to nadsázka. Tehdejší zločinecký režim naši rodinu okradl a ještě nás pronásledoval.“
