Narodila jsem se pár kilometrů od Adršpašských skal v zámečku, kde tehdy rodiče bydleli. Pár let před tím zámek obýval hrabě z Kolovrat. Byla jsem dítě jako rtuť, jak o mně mluvili přízní rodičů. Hrávala jsem si převážně s kluky, protože jejich hry pro mě byly vynalézavější, akčnější a zábavnější. Nebyla lumpárna, u které bych chyběla. Boule, šrámy, modřiny mě zdobily po celý rok. Možná i proto mě rodiče ve snaze udělat ze mě spořádané děvče přihlásili v 7 letech do hudební školy na obor housle. Využili tak mého zájmu o hudbu a mého neustálého prozpěvování šlágrů z rozhlasu. Aby mi zbylo co nejmíň času na zakázané aktivity, tak jsem postupem času začala docházet současně do rytmiky, což byly sloučené prvky gymnastiky, tance a baletu.

Když mně bylo 12 let, přestěhovali jsme se z Hradce Králové do Prahy, kam tatínka přeložili. V Praze už nebyly žádné housle ani rytmika, ale studium cizích jazyků. Ještě na základce jsem chodila na angličtinu a po roce přidala francouzštinu. Šlo mi to dobře, a tak jsem zkusila i italštinu. Současně jsem se začala učit hře na kytaru, kterou mi daroval jeden z mých ctitelů. Říkal, že ve mně objevil jistý potenciál. Puchýře na bříškách prstů, později mozoly a hodiny dřiny jsem zúročila při školních výletech a letních táborech. Po ukončení ZŠ jsem nastoupila na střední odborné učiliště ČKD na pětiletý obor elektromontér s maturitou. Bylo to rozhodnutí tatínka, který tvrdil, že „černé řemeslo“ má budoucnost a dává mi možnost se k němu kdykoliv vrátit.

Já jsem chtěla jít na jazykovou školu, nebo uměleckou průmyslovku. Žádné nadšení ani studijní výsledky neodpovídaly tatínkově představě o správnosti jeho rozhodnutí.

Už v prvním ročníku v rámci mimoškolní výchovy učňů vypsali konkurz na herecké a pěvecké obsazení členů vznikajícího divadla malých forem. Byla jsem přijata a svitla mi naděje, že přece jen budu dělat něco, co mě baví. Divadlo a zpívání mě chytlo natolik, že jsem uvažovala o konzervatoři. Ze všech sil jsem bojovala za to, abych byla z pětiletého studia přeřazena na tříleté s výučním listem. Toho jsem dosáhla, ale při přijímačkách na konzervatoři jsem pohořela. Moje ambice a prvotní zápal poněkud splaskly. Ale na divadlo a zpívání jsem nezanevřela. Zpívala jsem s několika kapelami ještě v době, kdy prvnímu synovi byly 3 roky. V průběhu let se mi nabídly jiné tvůrčí příležitosti v oblasti kreslení a psaní.

Po druhé mateřské jsem se k původní profesi už nevrátila. Pracovala jsem jako odborný referent, prodavačka v trafice, knihkupectví a papírnictví, servírka a pracovnice příjmu sázek. Dnes už divadlo nehraju, ale zpívám s kamarády při oslavách a srazech, kreslení a psaní patří k mým oblíbeným koníčkům, na které si vždycky najdu čas.